Vícebarevné confusy od Aramberi

Když jsme v roce 2019 plánovali naši poslední cestu do Mexika, navrhl Vláďa, že bychom mohli zaměřit celou cestu na kvetoucí Ariocarpusy. Doposud jsme sem jezdili pouze na jaře a protože jsem velký obdivovatel tohoto rodu, nápad se okamžitě ujal. Hned jsme začali shromažďovat informace, jaký termín odjezdu je nejlepší tak, abychom stihli pozorovat nejlépe všechny druhy tohoto rodu v květu. Je to trochu zapeklitý oříšek, protože stanoviště  jednotlivých druhů jsou od sebe mnohdy hodně vzdálena a ne všechny druhy rozkvétají postupně tak, jak jedete od hlavního města na sever a pak zpět na jih. Trochu toho člověk musí slevit a pokud něco neklapne podle našich představ i trochu oželet. S plánem nám hodně moc pomohli kamarádi Petr Antálek a Jaroslav Šnicer, za což jim patří veliké díky. Ne všechno vyšlo, na některá místa jsme dorazili jeden den po odkvětu, což nás nejvíc mrzelo u trigonů, ale tak už to v životě chodí. Byla ale místa, která nás obdarovala měrou vrchovatou. Jedním z nich bylo údolí Aramberi. V tomto prostoru jsme měli připraveny desítky lokalit z několika zdrojů a vše s jedním cílem, pokochat se pohledem na kvetoucí Ariokarpus confusus. Jak většina z nás ví, tento druh popsali Halda s Horáčkem v roce 1998 a jméno, které mu dali do vínku znamená v latině velmi trefně zmatený. To proto, že  vznikl asi poměrně nedávno, pravděpodobně přírodním křížením retusu a trigonu. A protože druh ještě neměl dost času se ustálit, můžeme pozorovat na jednotlivých stanovištích velké rozdíly nejen v tvaru těla, ale i v barvě květů, což jej činí o to zajímavějším. Poměrně dosti rozdílné pak mohou být rostliny na jednom stanovišti vzdálené od sebe třeba i pouhý jeden metr. Pokud bychom ty rozdíly neviděli na vlastní oči, nechtělo by se nám věřit, že je to možné. Tento krátký článek nemá ambice nějak podrobně zkoumat a porovnávat jednotlivé populace confusů, to už udělal Petr Antálek na svých stránkách s názvem Nová aztekia, a to naprosto perfektně a nepřekonatelně. Chtěl jsem se pouze s přáteli podělit o radost z toho, že se nám podařilo několik populací nafotit v květu a napsat o tom pár řádek textu. Ostatně, posuďte sami.

Text i foto: Václav Navrátil